0 Kč

3. 11. 2016

Když děti umírají zbytečně

Semtam se mi přihodí, že mám chuť jen tak brouzdat po internetu a čekat, co mi samo vběhne do cesty a tak jsem se docela nedávno dostala do skupiny, kde je nejčastěji skloňovaným slovem deprese. A stala se mi tam taková zajímavá věc.

Nic se neděje náhodou, takže ihned po jejím objevení jsem cítila, že tam můžu být užitečná. Přesto jsem vstupovala s velkým respektem a pokorou. Věděla jsem, že mě tam čekají lidé, kteří podlehli svým trápením, což není sranda.

Ale věřila jsem, že jsou tam i ti, kdo jen neví, jak dál a mou pomoc uvítají - nemýlila jsem se. Během jednoho dne reagovalo na můj příspěvek s velmi opatrnou nabídkou pomoci přes dvě desítky lidí. Byla jsem moc ráda a s mnohými z nich dnes pracuji na jejich uzdravení.

Udělala jsem však jednu "chybu" - zareagovala jsem na něčí příspěvek.

Toto je věc, která se duchovním lidem v takovém prostředí příliš nevyplácí. Z letité praxe vím, že lidé, kteří nejsou vědomí, mají na vědomý protějšek vždy jen jednu otázku: Proč umírají malé děti? Slyšela jsem ji už milionkrát. Jakoby to byla alfa a omega života. Ve svém nitru ale jen doufají, že vás tak dostanou do úzkých, že budou mít navrch.

Asi vám nemusím říkat, že lidé žijící pod vládou ega, těžko pochopí smrt dítěte – ono je to těžko uchopitelné téma i pro duchovního člověka  - proto ho nikdy sama neotevírám, dnešek je výjimkou. Tam jsem se tedy setkala se dvěma ženami, které nejen, že byly pod vlivem ega, ale navíc i léků, protože se se ztrátou svého dítěte nedokázaly vyrovnat.

Není snadné vnímat z lidí takovou bolest a vědět, že nemůžete pomoct, protože oni se rozhodli se trápit. Jen kolem sebe kopou a uráží. Ale pro mě toto setkání bylo velkým přínosem. Uvědomila jsem si, že zoufalých žen, jako jsou ony dvě, je na světě velká spousta, a že je potřeba ukázat i druhou stranu věci.

Smrt nás zasahuje velmi silně proto, že jí nerozumíme. O to víc, když se týká dětí. Otevírám teď velmi těžké téma, které nebude uchopitelné pro všechny, ale to nevadí. Pomůže vám, i když přijmete třeba jen nepatrnou část. 

Jak je to tedy z duchovního pohledu se smrtí malých dětí?

Když opouští náš svět malé děti, jsou ještě ve spojení s Bohem (nebo jak stvořiteli říkáte) a pro ně cesta není taková, jako pro nás dospělé. Trošku se bojí, protože strach ze smrti nám byl dán jako přirozená ochrana, ale narozdíl od nás to není strach z toho, co bude po smrti. Ony si ještě pamatují, odkud přišly a tedy i vědí, kam odchází.

Ne všechny duše se vtělují proto, aby prožily plnohodnotný život. Některé se narodí do různě vážně nemocných či postižených těl, jiné do rodin, kde je utýrají k smrti nebo je někdo zabije. To všechno ale podstupují vědomě, jako součást své vlastní duchovní cesty a také jako prostředek růstu všech zúčastněných osob. Kdokoliv je součástí těchto příběhů, ať se ho týkají osobně nebo se o nich jen dozví, získává díky nim nová uvědomění a životní postoje. 

V momentě, kdy se v životě setkáme s něčí smrtí, máme možnost volby.

Můžeme se rozhodnout podlehnout síle prožitku a skončit jako ty dvě ženy na začátku článku, pod vládou ega a léků, neschopné plně prožívat štěstí nebo radost a už vůbec ne přijmout smysl života a tedy i bolesti.

Můžeme ale také nenechat naše děti zemřít zbytečně a přijmout smrt jako součást života.

Můžeme prozářit svou mysl a veškerou energii, co naší bolestí vzniká, využít do poslední částečky k tomu, abychom dokázali zdánlivě nemožné – povstali a ve jménu našich dětí žili dál plnohodnotný život plný lásky, radosti a štěstí s těmi, kdo nám zůstali. Protože zatímco rozhodnutí podlehnout nám umožní jen přežívání, rozhodnutí povstat, nám dává sílu dokázat všechno, co si usmyslíme. 

Určitě si vzpomenete na příběh Venduly Svobodové, manželky hudebního skladatele Karla Svobody, která po smrti jejich děťátka založila nadaci, jež pomáhá rodinám s onkologickou diagnózou. Podobný příběh má i žena, která v době, kdy seděla u nemocničního lůžka své umírající holčičky, dopisovala knihu, kterou pro ni začala psát, když se narodila, a která se později stala velmi úspěšnou.

A takových lidí je spousta. Jejich síla nám buď důkazem, že všechno, co se v našich životech odehrává je přesně tak, jak má být. Že i smrt dětí má svůj význam a že skutečnou poctou našim dětem je, když jim ukážeme, že jsme využili sílu, kvůli které se narodily a že jejich smrt nebyla zbytečná.

.

 

.

Sdílejte dál. Nikdy nevíte, kdo co právě potřebuje slyšet. :-) 

Přidat komentář

inPage.cz - webové stránky, doména a webhosting snadno.