0 Kč

Jak učit děti bez stresu

Jsou věci, které vašim dětem nejdou, trápí je a rozčilují, jsou z nich na nervy a tím pádem i vy? Změňte to. Naučte se učit své děti.

Často se mi vrací příběh z dětství, kdy jsme jednoho krásného jarního dne procházeli s tatínkem známými uličkami mého rodného městečka. V jasně červeném baloňáčku s  aktovkou naládovanou vším možným jsem si to vykračovala po jeho boku a směřovala domů, kde už na nás čekala maminka s malým bráškou.

Když jsme procházeli kolem hřbitova, zeptal se mě tatínek, co jsme se ten den učili. Určitě toho bylo mnohem víc, ale nejvíc mi v paměti utkvěla pověst O králi Ječmínkovi, kterou nám paní učitelka vyprávěla podle Starých pověstí českých. Celý udivený a s velkým zájmem mi pověděl, že tu pověst nikdy neslyšel a požádal mě, abych mu ji vyprávěla. Poskočila jsem radostí a celou cestu domů jsem mu vyprávěla příběh krále Ječmínka.

Tehdy a vlastně ještě mnoho let po tom, jsem si vůbec neuvědomovala, co pro mě dělal. On vždy využíval náš společný čas k tomu, aby se o mně něco dozvěděl a vlastně mě i posunul dál. 

Když mě chtěl naučit správné hygieně, povídal mi příběh o překrásné mladé dívce, kterou kdysi někde potkal. Velmi ho svou krásou zaujala. Když jí prý ale vítr poodvál dlouhé kaštanové vlasy, „měla takovou špinu za ušima, že by se tam daly pěstovat brambory“. :-D No co myslíte? Nikdy jsem se nezapomněla umýt za ušima. Když jsem mu toto docela nedávno připomněla, jen se smál a já s ním. Ale tehdy jsem ho brala smrtelně vážně.

Když jsem začala učit, uvědomila jsem si 5 základních rovin vzdělávání dětí, které bychom si měli osvojit, pokud chceme, aby naše děti byly klidné a pozorné, měly svobodnou výchovu, ale přesto byly vychované.

Jako první to nejdůležitější:

.

1) Buďme kreativní

Pamatujete si ještě dobu, kdy vaše děti byly úplně malé? Seděly u stolu v dětských stoličkách a vy jste jim posílali obložená „letadla“ přímo do pusy, sem tam jste jim narazili do tváře nebo do čela, jakože jste se netrefili, vaše děti byly celé zapatlané od másla a sýra, ale nevýslovně šťastné. Nebo jste jim ve vaně dělali ouška z pěny šamponu, aby si rády umývaly vlásky atd.

Kdy jste získali pocit, že už to není potřeba?

Řeknu vám to. Když jste podlehli většině a připustili, že toto a tamto už pro věk vašeho dítěte není normální. Velká spousta dospělých se dnes honí za svým vnitřním dítětem a nevíme, co bychom se sebou všechno udělali, abychom byli šťastní, ale přesto dál upíráme našim dětem kreativitu jak v učení, tak v jejich výchově a žití.

Chceme-li, aby se naše děti cokoliv dobře a rády učily, vraťme se do doby jejich raného dětství a oprašme naši kreativitu v učení. Najděme způsob, jak je to bude bavit. Buďme tvořiví a hraví. Věnujme čas přípravě a skutečně přemýšlejme nad tím, jak své děti motivovat k tomu, co po nich chceme bez ohledu na jejich věk.

S příchodem indigových, křišťálových, diamantových (a kdo ví jakých ještě) dětí, to máme jako rodiče stále složitější. Pokud sami nerozvíjíme svůj klid, naše děti ho nemají kde vnímat a jsou více nervózní. Je tedy potřeba naučit se zachovat klid v každé situaci a uvědomovat si skutečné životní hodnoty a i hodnotu vztahu s našimi dětmi.

Pokud naše děti vyžadují zvláštní přístup (dyslektici, dysgrafici, hyperaktivní děti, autistické děti…) věnujme jim více pozornosti a také času. Tyto dětské diagnózy nám neříkají, že naše děti něco nedokážou. Říkají jen, že na to, aby dokázaly cokoliv, potřebují více času.

Dopřejme dětem potřebný čas a přidejme k tomu i další věc:

.

2) Buďme důslední a trpěliví

Určitě si vzpomenete na některé z mnoha rán, kdy jste nestíhali, byli jste podráždění a nervózní, neustále jste dítě popoháněli a s rostoucím stresem jste na něj stále víc zvyšovali hlas, až jste jeho napětí vyhnali na maximum a ono se začalo vzpírat a plakat. Tento stres ale nebyl vašeho dítěte. Byl váš.

Děti se ráno probouzí bez světských potíží a až do druhého stupně školní docházky, kdy začínají více vnímat svůj prospěch, hrozící písemky a zkoušení, takto prožívají i většinu dne. K tomu, abychom dítěti opravdu něco předali, je potřeba být trpěliví.

Vím, že mnohdy spěcháte, ale mnohem lepší službu svému dítěti uděláte, když i přesto zůstanete klidní, nezpůsobíte mu trauma a po cestě vždy raději najdete přechod pro chodce, než abyste přebíhali přes silnici a už vůbec ne přes koleje. Dítě si neuvědomuje plně rizika takového počínání. A když bude vidět, že vy jste důslední a trpěliví, bude také. A to je to, co potřebujeme k tomu, aby se nám dítě při každém nezdaru nerozčilovalo, ale v klidu ve své činnosti pokračovalo do momentu, než se mu to povede. 

Bez ohledu na to, jací rodiče jste, vás vaše dítě obdivuje až do příchodu na střední školu. Po celou tuto dobu máte neuvěřitelné možnosti s ním pracovat a díky svému příkladu a trpělivosti mu dát takový základ v chování a jednání, jaký chcete, aby mělo. Jste jeho vzor a to i v pubertě.

Jako rodiče si toho asi nevšimnete, ale někdy v době mezi 6-13 rokem můžete pozorovat, jak děti mění své postoje a názory podle rodičů. Nedávno jsem toto pomáhala vidět jednomu tatínkovi, kterého jsem sbližovala s jeho 9 letým synem. Všimla jsem si totiž, že jeho chlapeček, který miloval bílou čokoládu, najednou miluje hořkou stejně jako jeho sestra. Protože ji má rád tatínek! Existuje něco krásnějšího než to, že chce být vaše dítě, jako vy?

Právě proto je tak důležitá i další věc:

.

3) Učme příkladem

Můžete dítěti povídat, jak chcete, že by nemělo kouřit, protože to škodí zdraví, když stojíte na balkóně s cigaretou co deset minut. To, co způsobí, že vaše dítě nakonec kouřit nebude, není to, že byste ho přivedli k uvědomění, nýbrž to, že jste v něm vypěstovali odpor. Vrcholem nezvládnuté výchovy pak je, když ho za jeho kuřácký prohřešek navíc potrestáte.

Chceme-li své děti opravdu vychovávat, učme příkladem. Pokud si přejeme, aby naše dítě rádo četlo, je potřeba sami číst. Čtěme mu pohádky, když je malé a nechávejme si číst příběhy, když už je větší. Když chceme, aby děti sportovaly, najděme si také nějaký svůj sport, i když k němu třeba nemáme úplně vztah, a ukažme jim, že je součástí i našeho života. A pokud chceme, aby naše dítě bylo klidné a pozorné, je potřeba, abychom byli klidní a pozorní my. 

Při každé činnosti, kterou naše dítě dělá, mu věnujme maximální pozornost. Zapomeňme na kamarády, telefony, televize, noviny apod. Čím více pozornosti svým dětem dáte, tím budou šťastnější.

A co je nejdůležitější - ukazujme na svém vlastním životě, jak vypadá šťastný život, svobodná volba, statečné nesení důsledků našich rozhodnutí, projevy sebelásky a lásky k ostatním lidem. Učme své děti vlastním příkladem, jak žít šťastně.

K tomu nám krásně poslouží tato jednoduchá pomůcka:

.

4) Vytvářejme rituály

Rituály jsou činnosti, které děláme každý den (nebo čas) ve stejnou dobu a stejným způsobem. Rituálem může být naprosto cokoliv od čištění zubů přes dívání se společně na televizi až po slavností nedělní oběd či způsob prožívání vánočních svátků. Čím více rituálů rodina má, tím je celistvější a láskyplnější. A ač jsou dětem v pubertě spíš na obtíž, později jsou to právě rituály, co probouzí jejich dobrý pocit při vzpomínce na dětství.

Uvědomme si jednu věc - i škola dětem vytváří rituály. Začíná vždy ve stejný čas, hodiny jsou stejně dlouhé, paní učitelka první dělá prezenci, potom zkuší nebo se píší písemky a pak teprve učí novou látku, přestávky jsou ve stejný čas a stejně tak i oběd. Děti jsou na rituály zvyklé. Nemusíme se jich tedy nijak bát.

Vytvořme rituály i při domácím vzdělávání. Přesný čas, kdy se s námi bude dítě učit. Ne samo, ale s námi. Najděte si stejný čas, kdy se vaše dítě učí, klidně ho vezměte s sebou do kuchyně, když už tedy musíte právě nutně vařit a učte se společně jeho látku. Pokládejte otázky a nacházejte způsoby, jak si nejsnáze všechno zapamatuje. Máte-li dětí víc, věnujte se každému zvlášť nebo si rituály rozdělte s partnerem.

Je fajn, že právě v době, kdy se děti učí, jede v televizi náš oblíbený seriál a máme na něj klid, ale měli bychom si ujasnit priority. Šťastné děti jsou na pomyslném žebříčku našich hodnot na příčce nad televizí nebo až pod ní?

A jak nejsnáze děti učit?

.

5) Udělejme dítě učitelem

Tento krok vám při učení dětí velmi pomůže! Je naprosto revoluční a zásadní a uvědomila jsem si ho právě díky mému tatínkovi a králi Ječmínkovi. Dovolme dětem, aby učily ony nás.

Nemusíme děti doma nutně zkoušet. Můžeme je motivovat k tomu, aby nás naučily všechno to, co my už jsme dávno zapomněli. Hodně malých dětí si hraje na učitele nebo učitelky. Pořiďme jim Učitelský zápisník a hrajme si na školu a … pokládejme otázky - spoustu otázek.

Učení druhých je nejsnazší způsob, jak se učit.

Když učím děti duchovní umění, všechno je zajímá a neustále se na něco ptají. Naučila jsem se proto nedávat jim přímé odpovědi, ale systémem otázek je navádět k tomu, aby na odpověď přišly samy. Jde tak krásně a přirozeně rozšiřovat jejich vědění a je to způsob, který můžete využít i doma. Malou ukázku najdete ZDE.

Nezapomeňte, že skutečným projevením zájmu o to, jak se naše děti ve škole měly, není otázka. „Jak bylo ve škole a co známky?“, ale čas, kdy o jejich vědění projevíme skutečný zájem a dáme jim příležitost, naučit nás, co se ony samy naučily.

.

"Svobodná výchova není o tom, nechat děti dělat, co chtějí, ale nacházet způsoby, jak je motivovat k tomu, aby samy chtěly dělat to, k čemu je chceme vychovat."

.

.

Jak vždy zachovat klid vás ráda naučím v online semináři Základní učení. 

 Zajímají mě online semináře 

.

Sdílejte dál. Nikdy nevíte, kdo co právě potřebuje slyšet. :-) 

Přidat komentář

inPage.cz - webové stránky, doména a webhosting snadno.