0 Kč

22. 5. 2017

Dubaj - mé úplně první cestování

Představte si, že je vám pětadvacet, v životě jste nikde nebyli, nikdy jste neletěli letadlem, navíc se píše rok 2002, kdy k informacím na internetu nemá zdaleka přístup každý, digitální fotoaparáty teprve začínají, stejně jako mobilní telefony a co víc, kdy je exotická destinace Dubaj určena výhradně prvním desetitisícům vyvolených. Dnes už si to umíme jen těžko představit, ale před patnácti lety se do Dubaje běžně nejezdilo. A pravdou je, že na této mé dovolené nebylo běžného vůbec nic.

V té době jsem poznala muže, který měl v Dubaji přátele – íránskou rodinu vlastnící nadnárodní společnost. Jeden ze tří bratrů působil jako velvyslanec a světe div se vystudoval medicínu v Brně, takže mluvil brilantně česky. A tak se stalo, že jsem byla pozvána na úžasnou dovolenou do Dubaje.

Dubaj je jedním z nejnavštěvovanějších emirátů ve Spojených Arabských Emirátech ležících na Arabském poloostrově v Perském zálivu. Žije tam téměř 2,5 milionu obyvatel, z toho je 85% přistěhovalců a přesto jako víra převládá islám.

Dubaj - mešita

Dubajská mešita

.

Neptejte se mě, jak dlouho jsem tam byla, protože to už vážně nevím, pamatuji si jen, že to bylo v době ramadánu, což je islámský svátek, který trvá měsíc a dodržuje se v té době přísný půst od východu slunce do soumraku, které ohlašuje nezaměnitelný hlas z mešit. Velmi živě si ale pamatuji přípravy na cestu a cestu samotnou.

Pan velvyslanec, mimochodem krásný snědý chlap, jen docela malý, přiletěl do Brna, abychom se dohodli, jak to provedeme. Všichni jsme byli dost napjatí, protože jsme vůbec nevěděli, co nás čeká, ale jen do doby, než se slečna, co letěla s námi, zeptala, jestli tam mají záchody. Samozřejmě následoval výbuch smíchu. Její představa arabských zemí byla asi dost předpotopní, ale skvěle uvolnila atmosféru.

Tehdy se ještě z Prahy přímo do Dubaje nelétalo, takže jsme se dohodli, že poletíme přes Švýcarsko. V Dubaji pak budeme ubytovaní v 5* Sheratonu a co pro nás bylo největším překvapení, že budeme cestovat na diplomatická víza. Paráda, až na jednu drobnost. Víza nám přišla těsně před odjezdem na letiště faxem! Pamatujete si ještě ten „hadr“, na který tehdy tiskl fax místo normálního papíru? Začala jsem pochybovat, že nás vůbec někam pustí, ale měla jsem důležitější starost. První jsem musela zpracovat strach z letu.

Neměla jsem žádnou předchozí zkušenost a ani nikdo, koho jsem znala, takže jsem netušila, jestli se mi létání bude líbit, nebo jestli se zaťatými zuby přistanu v Curychu a nebudu chtít ani tam ani zpátky. Už jsem se viděla, jak mě tam nechají celou zelenou, samotnou v bezcelní zóně a poletí si užívat beze mě. Díky Bohu, že tehdy ještě nebyl natočený Terminál s Tomem Hanksem. Ale jak to tak bývá, nebyl žádný důvod k obavám. Naštěstí jsem zjistila, že mě letadla naprosto fascinují a čím větší, tím lepší.

Do Curychu jsme letěli charterovým letem, takže spíš takový běžný zážitek, ale do Dubaje nás čekalo obrovské letadlo s dvěma průchozími uličkami a vlastní televizí na opěradle před námi. Možná si řeknete, že to má i Student agency v autobusech, jenomže jejich první žluté autobusy vyjely až o dva roky později. Navíc tlak, jakým nás to při startu zatlačilo do sedačky, byl neuvěřitelný (a autobusům chybí dodnes). Fakt jsem si to užila a věděla jsem, že se mám jak vrátit domů. Takže zůstala jen nervozita ohledně víz.

.

Dubaj - mezinárodní letiště

Mezinárodní letiště Dubaj

.

Když jsme vystoupili z letadla a vkročili do letištní haly Mezinárodního letiště v Dubaji, bylo to dost zvláštní. Všude vojáci v takových těch šílených zelených uniformách, jaké jsem znala z Ramba a filmů o Kubě a Vietnamu. Opravdu vzbuzovali respekt a my měli v kufru jen ten „hadr“, na který jsme chtěli ven. A nemusím vám vykládat, že do diplomatů jsme měli daleko. Neupravení po letu, utahaní jak koťata jsme jim ho předložili. Krve by se ve mně nedořezal. Chvilku ho zkoumali a pak nás naprosto bez potíží pustili. Mohla začít skutečná dovolená.

Vykročili jsme z letištní haly na čerstvý vzduch a dostali jsme takovou 40° facku, jakou máte možnost dostat jen na málo místech na světě. Okamžitě jsme byli celí zpocení, protože byl pozdní podzim a my byli náležitě oblečení. Na to nám pan velvyslanec, který právě vystupoval ze svého nejnovějšího modelu Jaguáru, s úsměvem od ucha k uchu řekl, ať si toho svěžího vzdoušku vážíme, že těsně před naším příletem asi po roce pršelo. Čímž nám bylo zároveň nepřímo vysvětleno, proč tam většina aut vůbec nemá stěrače.

S úsměvem jsme koukli na hromadu kufrů na zemi a čekali, kam je chce naložit, ale on nám jen pokynul, ať si nasedneme a necháme je tam, že nám je dovezou do hotelu. Všichni jsme začali protestovat v logických obavách, že nám je ukradnou, ale on s ledovým klidem pronesl, že je v Dubaji nejmenší kriminalita na světě, protože se tam za krádeže stále ještě sekají ruce, a bylo po starostech. Takže kufry zůstaly tam, kde byly, my nasedli do auta a odjeli do pohádkového hotelu Sheraton Creek, kde mělo začít naše třpytivé arabské dobrodružství.

A naše kufry? Skutečně za námi dorazily bez jakékoliv újmy na zdraví.

.

Více o bydlení v Sheratonu, o našem výletě do aquaparku Wild Wadi, nakupování na tržnicích a v nákupním centru jako z pohádek 1000+1 noci, jídle a kafíčku v té době v nejdražším hotelu na světě Burj Al Arab najdete v dalších článcích

.

.

Sdílejte dál. Nikdy nevíte, kdo co právě potřebuje slyšet. :-) 

Přidat komentář

inPage.cz - webové stránky, doména a webhosting snadno.