0 Kč

14. 7. 2017

Dubaj - co se tam papá a proč jsem měla hlad

Jedna z nejbohatších zemí, město pyšnící se spoustou neuvěřitelných staveb, místo, které navštěvují nejbohatší lidé světa, spleť mnoha kultur a já tam měla hlad. Ne, netrpěla jsem zažívacími potížemi ani ničím podobným, jediné, co mě skolilo, byla angína z klimatizací a ani to mě neodradilo, abych si to pořádně užila. Tak proč jsem trpěla hlady?

Odpovědí jsou ovce a skopové maso. V arabských zemích se totiž nejí vepřové maso a hojně se nahrazuje skopovým. Když jsme dělávali skopové maso doma, bývalo z mladých beránků, které jsme chovali u prababičky na zahradě a po nějakém pachu ovce v něm nebylo ani stopy, ale v běžném provozu se tak mladé maso ani sádlo nepoužívá. Je tedy hodně cítit ovcí a to fakt nemusím.

Ne, že by to byl neřešitelný problém, prostě si dáte něco, co skopové neobsahuje, ale … jak to poznat?

Prvním mým řešením bylo naučit se snídat, což nebylo mým zvykem, no zvykla jsem si hned druhý den. Snídaně v hotelu Sheraton bývaly bohaté, formou švédských stolů a po skopovém ani stopy. Šunky, salámy, pršut (neboli proscuitto chcete-li), párečky, nepřeberné množství sýrů, vejce na tisíc způsobů, různé druhy pečiva, hromady zeleniny, ovoce, dortíků, jogurtu, lupínků… Řekla bych klasická evropská snídaně, takže jsem se nafutrovala, abych neměla hlad aspoň do oběda.

Ty mi dělaly potíže. Dávali jsme si je každý den v hotelu na pláži a z jídelníčku šlo jen těžko vyčíst, co bylo při přípravě jídla použito. Takže i když jsem vsadila na jistotu a objednala si boloňské špagety, byly cítit skopcem. Přiznám se, že tehdy jsem propadla skutečnému zoufalství, ale jen do večera.

.

.

Na večeře nás totiž bral téměř každý večer náš průvodce, druhý z íránských bratrů, kteří nás v Dubaji hostili. A zatímco první bratr - pan velvyslanec, na jehož pozvání jsme tam byli a který na nás většinou neměl čas, byl člověk na úrovni a potrpěl si na vybrané restaurace, exkluzivní servis a skutečný luxus, jeho bratr si užíval všechno, co mohl a rozhodl se ukázat tuto tvář Dubaje i nám.

Takže jsme jeden večer jedli uprostřed velkého štěrkem vysypaného parkoviště s jeho přáteli, kde světlo zajišťovaly reflektory několika tehdy nejnovějších BMW řady 5 zaparkované kolem nás a podávaly se takové velké fazole už ani nevím s čím, které se braly jen tak do rukou a strkaly přímo do pusy. Byly měkoučké a naprosto nevšední.

Další večer jsme zavítali do restaurace, které u nás neměly v té době obdoby a ani dnes jich moc není. Jsou to ty, kde zaplatíte nějakou částku za vstup a můžete sníst jídla, kolik chcete. Tam se stal náš průvodce mým nejlepším přítelem, protože jsem ho tahala od jednoho jídla k druhému a stále dokola jsem se ptala, jestli je právě v tomto jídle ovce.

Smál se mi, ale ochotně naplnil můj talíř různými druhy skvělého arabského jídla v podobě ryb, masa, různých omáček, zeleniny a doplnil to arabským chlebem. Mluvil s námi česko-slovensky, protože studoval chvíli v Čechách a chvíli na Slovensku a nejvíce zabrat nám dal, když jsme se ho zeptali, jaké české jídlo má nejraději. Guláš s plackama! Co to je guláš s plackama? To se přece u nás vůbec nejí. S jakýma plackama? Vysvětloval chudák rukama nohama no, nemohli jsme se dobrat konce. Až mě napadl knedlík a bylo to. Náš hostitel měl nejraději poctivý gulášek s pěti.

Když jsme zrovna nebyli s ním, vítězilo u mě KFC – jistota, která nezklame. Tam se používají rostlinné oleje, takže jsem se nemusela bát, že je vymění za skopové sádlo. Další variantou byly fast foody, které tam dosahovaly už tehdy mnohem vyšší kvality než u nás. Beze strachu jsem si tam dala třeba humra a byl výborný, jelikož byl čerstvý.

Pak přišly večery, kterých jsem se neúčastnila, protože mi angína ubírala na síle. Zmeškala jsem třeba večeři na pláži, kde se podávaly ryby, které miluju.

Shrnuto a podtrženo, arabské jídlo je skvělé, pro mě tedy skvělejší, když v něm není skopec, ale pokud vám to nevadí, pochutnali byste si všude. 

.

Více o mé cestě do Dubaje, bydlení v 5* Sheratonu, nakupování na tržnicích a v nákupních centrech pohádek 1000+1 noci, o našem výletě do aquaparku Wild Wadi a kafíčku v té době v nejdražším hotelu na světě Burj Al Arab najdete v dalších článcích

.

Duchovní průvodce a učitel, který má vše co učí osobně prožito, nikoliv načteno. Zakladatelka Školy duchovního rozvoje Šťastný život online. Autorka pěti online duchovních seminářů a jejich e-učebnic

.

Líbí? Pošlete dál. Nikdy nevíte, kdo co právě potřebuje slyšet. :-) 

Přidat komentář

inPage.cz - webové stránky, doména a webhosting snadno.