0 Kč

1. 6. 2017

Dubaj - bydlení v Sheraton Dubai Creek Hotel*****

Minule jsem vám povídala, jak probíhalo mé úplně první cestování a hned letadlem do Dubaje. Dnes vás seznámím s hotelem, ve kterém jsme po celou dobu bydleli. Píše se rok 2002 a vy vítejte v luxusním  5* Sheratonu.

Pokud byste chtěli srovnávat pětihvězdičkové hotel tady se stejnou kategorií hotelů tam, zadržte. Nemá to smysl a to ani dnes. Už jen jejich moderní architektura a způsob, jakým staví, je předurčuje k obrovskému WOW sotva vám personál prakticky kdekoliv otevře dveře. Takže s hláškou „Když se něčemu divíte, tak aspoň zavřete hubu, Kelišová“, která už v tu dobu byla na rozdíl třeba od ostrovního města Palm Jumeirah, krytého lyžařského areálu Ski Dubai či rotujícího mrakodrapu, jsme vstoupili. Před námi obrovské mramorové schodiště s postranními eskalátory, uprostřed masivní podstavec a na něm bohatá kytice čerstvě řezaných květin, která příjemně harmonizovala prostředí hotelu.

.

Vstupní hala

.

Vyšly jsme nahoru a zjistili, že obrovská, jak jinak než mramorová, vstupní hala nemá strop. Tedy ne, že by ho neměla, ale že ho v té výšce skoro nevidíme.  Nikdy jsem nic podobného neviděla a to dodnes, tedy když nepočítám Burj Al Arab o pár dní později. Celý hotel byl vystavěný dokola obrovského prostoru, uprostřed něhož se nacházelo posezení s fontánou ve tvaru pyramidy v ústraní s recepcí, a vytvářel tak neuvěřitelně vysoké atrium. Přesto, jak byla obrovská, bylo v hale velmi příjemně. Na zdi visely portréty šejků a všude byly spousty čerstvě řezaných květin.  

.

Hotelová kytice a já - foto soukromý archiv

Posezení pro hosty v hlavní hale u recepce

.

Dostali jsme klíče od pokojů a vyjeli výtahem nahoru. Už první krok z výtahu byl zážitek, protože koberce s vysokým vlasem jakoby se nám hýbaly pod nohama. Byly ve všech chodbách a nebylo na nich ani smítko, ani flíček, prostě jakoby je tam položili před malou chvílí nové. Takto jsme po nich jako po vlnách dopluli až do našeho pokoje.

Byl nádherný, veliký, vybavený s vytříbeným vkusem, tapety ve světlém odstínu hnědé doplněné tmavým nábytkem, velkou manželskou postelí, pracovním stolem a odpočinkovým koutkem s mísou čerstvého ovoce, plně klimatizovaný. Opravdu krásné čisté a luxusní bydlení.

.

Náš pokoj a já - foto soukromý archiv

.

Dospali jsme tuším tří hodinový časový posun a ráno se odebrali na snídani. Po cestě ze schodů jsme procházeli kolem vnitřní fontány, která příjemně bublala a oživovala chladný mramor.

.

Vnitřní fontána a já - foto soukromý archiv

.

Jídelna, kam jsme chodili na snídani každé ráno, byla prostorná, vybavená tmavým nábytkem, se spoustou jídla a příjemnou obsluhou, která by nám snesla modré z nebe, kdybychom chtěli. Díky nim jsem se naučila, že když chci míchaná vejce, stačí říct mix eggs a taky mi docvaklo, proč se u nás říká hemenex.

Po snídani jsme se šli podívat k hotelovému bazénu. Styl výzdoby kolem byl naprosto odlišný od toho, co jsme viděli uvnitř. Byl hodně výrazný, převládala červená a připomínal mi umění Asie přesto, že kolem bazénu stály typicky arabské přístřešky určené k odpočinku. U bazénu nikdo nebyl, a vůbec byl ráno v hotelu klid.

Potkali jsme jen pár mužů v jejich tradičním oblečení – dlouhé bílé košili, které říkají dišdaša, s gutrou na hlavě, což je kus bílé látky, pod kterou nosí malou čepičku taquiu, a aby to celé drželo, obmotávají si hlavu agalem, což je pevný černý provaz. Ženy pak nosí tradiční černý oděv, který je zahaluje od hlavy až k patě. Říká se mu abája a doplňují ho šajlou, což je šátek na hlavu, a burkou – jakousi maskou, která jim zahaluje celou tvář, jsou vidět jen oči.

.

Bazén beze mě - foto soukromý archiv

.

U bazénu se nám líbilo, dokonce přímo u něj bylo fitness centrum s výhledem na bazén a hned za zdí kotvily luxusní jachty hostů. Ale i tak jsme chtěli raději k moři. Na recepci nám řekli, že nám každý den v určitou hodinu odjíždí minibus do plážového hotelu Sheraton se soukromou pláží, kde můžeme být až do večera, kdy nás minibus odveze zase zpět. Netrvalo dlouho a byli jsme na cestě.

Městem jsme projížděli ulicí, která byla plná nově postavených i ještě nedostavěných převážně skleněných mrakodrapů. Když jsme se na ně později ptali, řekli nám, že jsou prázdné a slouží jen jako honosná ozdoba města. Zvláštní, utrácet tolik peněz zbytečně jen pro dojem, ale Dubaj taková prostě je. Ješitná.

Dubaj je milionové město nejen co do investic, ale i co do počtu obyvatel a odpovídají tomu také dálnice. Mnoho pruhů tam a mnoho zpátky. Co je zajímavé, že tam uvidíte vedle super luxusních vozů i totální vraky, se kterými by se Češi neodvážili ani na D1. Ale na rozdíl od D1 jsou dubajské dálnice, na to, že jsou vystavěny na pouštním písku, v naprosto top stavu.

Z hotelu na pláži jsme viděli jen recepci, která nebyla nijak zvlášť výrazná, pláž a bazén. Ten mě očaroval nejen tím, že byl jen pár metrů od moře, takže když jsme se vykoupali, vlítli jsme jen pod sprchu a hned do bazénu, ale hlavně vodním barem. Bylo moc příjemné sedět do pasu ve vodě a popíjet si svůj drink. 

.

Plážový hotel Sheraton a já - foto soukromý archiv

.

Takže tady jsme si užívali sluníčko, koupali se v azurové vodě Perského zálivu a chytali zlatavou barvu. No a večer zpátky do centra a hurá do ruchu velkoměsta, ale o tom zase příště. 

Jak náš hotel vypadá dnes, se můžete podívat přímo na jeho webstránkách http://www.sheratondubaicreek.com/en/gallery. Změna je markantní. 

.

Více o mé cestě do Dubaje, nakupování na tržnicích a v nákupním centru jako z pohádek 1000+1 noci, o našem výletě do aquaparku Wild Wadi, jídle a kafíčku v té době v nejdražším hotelu na světě Burj Al Arab najdete v dalších článcích

.

.

Sdílejte dál. Nikdy nevíte, kdo co právě potřebuje slyšet. :-) 

Přidat komentář

inPage.cz - webové stránky, doména a webhosting snadno.